Smečenský festival

S M E Č E N S K Ý    V A R H A N N Í    F E S T I V A L

Pořadatelé:

Farní úřad Smečno
Městský úřad Smečno
Chorus Carolinus Kladno

Smečenský varhanní festival na nejstarší varhany ve Střední Evropě ve spolupráci s Farním a Městským úřadem ve Smečně inicioval v roce 2007 nultým ročníkem soubor Chorus Carolinus Kladno, jako navazující projekt na cyklus koncertů pod názvem „Obnovené premiéry skladeb smečenského kůru“, na kterých od roku 2001 pravidelně uvádí skladby ze zdejší chrámové sbírky.
Smečenské varhany jsou vzácné nejen díky svému datu vzniku, ale i unikátnímu zvuku. To vedlo pořadatele k uvádění nejen samotných mistrovských koncertů, ale i soutěžní části pro mladé umělce. Posluchačům tak budou znít dobově poučené interpretace renesančních a raně barokních skladeb. To činí smečenský varhanický festival výjimečný ve středoevropském měřítku.
Program festivalu je koncipován samostatnou soutěžní částí a čtyřmi pravidelnými koncerty. První tři jsou ryze varhanní a závěrečný je navíc obohacen o obnovené premiéry skladeb z místní chrámové sbírky z 2.pol. 18.století. Další raritou jsou v tomto ohledu díla místního skladatele a duchovního, patera Františka Mensiho ( 1753 – 1829 ).  Jedná se o zapomenutou osobnost českého hudebního nebe v období klasicismu. Svou tvorbou do vývoje české hudby zásadně nezasáhl, čemu také odpovídá malé množství dochovaných skladeb. Získané výborné hudební vzdělání však uplatnil nejen jako učitel, ale zejména ve svých skladbách, které se nacházejí ve všech významných sbírkách nejen v Čechách, ale místy i v Evropě.
Cílem tohoto festivalu je nejen posílení zájmu o naší vlastní minulost, kde lze zvláště v hudbě obdivovat vysokou úroveň zručnosti našich předků, ale i umožnit důstojně vyniknout jinak opomíjenému historickému místu a dát zazářit vzácně dochovanému skvostu našeho nejstaršího nástroje z nástrojů nejkrásnějších.

 

Smečenské varhany

Vznik nástroje je datován společně s dokončením kostela Nejsvětější Trojice v r.1587. Stavitelem mohl být někdo z okruhu varhanářů rudolfínského dvora. Nejstarší doklad uvádí sama skříň varhan, kde se dochoval zbytek nápisu „JAKUB 1600“. Z bohaté historie uveďme r.1631, kdy byly poničené drancujícími Švédy, kteří společně s pobělohorskými emigranty táhli na Prahu a logicky nemohli vynechat martinické Smečno. V té době se město vzpamatovávalo ze zničujícího požáru z r.1630. Zámku, fary a kostela se oheň naštěstí nezmocnil ani při dalším požáru v r.1639, ale kdo ví, jak byly varhany v této době funkční, protože obnova celého města trvala desetiletí. Každopádně v r.1659 se uvádí jako smečenský varhaník Filip Jakub Machonius (syn slánského varhaníka Jiřího Macháčka). Za jeho působení došlo k prvním opravám (1663, 1665). Do konce 17. stol. proběhly ještě další tři opravy. I v následujících staletí byly varhany „vylepšovány“, ale až teprve v r.1999 proběhla jejich generální rekonstrukce k původní podobě a zvuku.
Bylo jim vráceno tehdy běžné středotónové ladění, což znamená, že některé intervaly tónů jsou zde čistější, než v dnešním temperovaném ladění. Při hraní však nelze používat tóniny vzdálenější od základní C-Dur. Za vše dnes můžeme poděkovat skupině odborníků, organologu pražské diecéze ing. Marku Čihařovi, PhDr. Vladimíru Přibylovi – tehdy vedoucímu odboru kultury Okresního úřadu v Kladně, varhanářské firmě Doubek a syn Jihlava a akademickým malířkám Markétě Pavlíkové a Lence Helfertové. Poslední jmenované se snažily vrátit varhanní skříni její původní vzhled. Bohužel díky dřívějším neodborným zásahům jsme dnes ochuzeni o část hodnotné malířské výzdoby, kterou ještě v r.1904 podrobně popsal Ferdinand Velc ve svém Soupisu památek království českého. Varhany měly v té době podobu skříňového oltáře s pomalovanými zavíracími křídly. O malbách si můžeme udělat představu z jediného výjevu sv.Kryštofa, dochovaného na jižní straně nástroje. Podobně jako nástroj je unikátní i dělená vzdušnice a uvádí se i nejstarší použití  rejstříku „Salicionál“.
Kolik muzikantů za 420 let usedlo za tento nástroj už nikdo nespočítá. Historie sepsaná smečenským děkanem Josefem Dvořákem na počátku 20. stol. uvádí pouze několik jmen. Například s krásným jménem Václav Slavík Vltavský (1666), nebo Jan František Svoboda, který když v r. 1730 zemřel, bylo v matrice zapsáno: slovutný varhaník. Dalšími jsou například členové kantorských rodů Syřišťů a Stehlíků (1724-1838), kterým navíc vděčíme za většinu opisů skladeb ve zdejší sbírce, nebo smečenský kaplan, vítečný hudebník a skladatel pater František Mensi (1753-1829). Na konci 19. stol. to byl člen hudebnického rodu a zdejší kantor Alois Förster. Další století duchovní a varhanní hudbě v celku moc nepřálo, přesto v posledních dvou desetiletích se situace značně zlepšila a můžeme říci, že do Smečna již několikrát zavítala celá česká varhanická elita.

Karel Procházka